2020 – moje zpověď - Ondřej Černovický - certifikovaný realitní makléř

2020 – moje zpověď

Rok 2020 byl neuvěřitelná jízda plná zvratů a několika doteků absolutního dna. Přesto byl skvělý. Tento článek, možná spíš tak trochu zpověď, bude očesaná o jakékoliv přikrášlení a bude občas celkem surová. Prostě taková, jaký byl ze své části i loňský rok. Žádný kecy okolo.

Kdo mě sleduje na FB, může nabýt pocitu, že je všechno jenom zalité sluncem a že vlastně vůbec žádné problémy neřeším. Na sociální sítě si spíš chodíte náladu zlepšovat, než kazit, takže ani já tam nebudu psát stížnosti, kolik lidí mi měsíčně nedorazí na prohlídky a kolik hodin času tím ztratím... 🙂 Na FB patří zajímavé věci, hezké nemovitosti a výsledky. Výsledkem je úspěšný prodej. Ten se loni podařil pětatřicetkrát. Je nutné si ale uvědomit, že každý prodej nemovitosti je množina problémů, které je nutné vyřešit, aby na konci z obchodu vylezli dva spokojení klienti. Práce realitního makléře je tedy vždy o řešení problémů.

Začátek loňské roku byl jednou z mých největších profesních krizí, kterou jsem prodělal. Ne snad proto, že by byly špatné výsledky. Ani rok 2019 nebyl špatný, jednalo se do té doby o nejúspěšnější rok. Těsně jsem nepřekročil hranici 100 milionů v hodnotě prodaných nemovitostí, za to jsem ale pokořil 500.000 Kč v měsíčních nájmech. Od počátku roku 2019 jsem usilovně pracoval na „vývoji“ webových stránek nemovitostí a investoval, pro mě tehdy nemalé, částky do jejich propagace. Výsledky to přinášelo, ačkoliv nijak závratné. Nebo alespoň mě neuspokojovaly tak, jak bych si představoval. Do konce roku 2019 jsem “vystřílel“ téměř všechno, co jsem měl ve své nabídce a do roku 2020 vstoupil s velmi úzkým portfoliem. Vlastně nebylo moc co prodávat.

Ačkoliv se snažím nepodléhat falešnému pocitu, že konec roku značí tlustou čáru a nový rok začátek od nuly, nějak se mi to vlastně nepodařilo. Propadl jsem pocitu, že jsem měl předloni vlastně jenom štěstí. Že jsem všechno vyprodal, vytvořil nějaký výsledek a nemám na něj jak navázat. Můžu vám říct, že tenhle pocit po tolika letech v oboru vážně mít nechcete. Od prvního dne jsem pro tuhle práci dýchal. Naivně pokračoval v něčem, co mi vůbec nešlo a dostávalo mě do větších a větších dluhů. Věřil jsem ale tomu, že to někam povede. V roce 2019 jsem si konečně připadal, že jsem se přiblížil tomu, co jsem vždycky chtěl. Měl jsem za to, že jsem pracoval na hranici svých možností a tvrdil, že moje rezervy mentální i časové kapacity jsou zhruba 20%, že víc už nejde. Do roku 2020 jsem tedy vstoupil nejen zklamán sám sebou, ale i vším okolo. Vtipné na tom všem je, že to nemělo vůbec žádný objektivní důvod. Byl to prostě jen pocit, který mě ale obrovsky skličoval.

V lednu krachlo pár věcí, pár dlouze rozjetých obchodů a světem začalo znít nové slovo, o které do té doby nikdo ani nezakopl. Koronavirus. Tahle věc mě děsila od počátku. Ne snad proto, že bych se obával apokalypsy na zdraví, ale na naladění společnosti a jejích možnostech. Když máte v hlavě zklamání sama ze sebe, pochybujete, že děláte svou práci dobře, vypadá to, že jí bude v dalším roce málo a do toho ještě visí ve vzduchu, že se vlastně ani nikdo nebude moct podívat na prohlídku, docela slušně vám to rozbombarduje vnitřní klid.

Leden a únor jsem nějak proplul, psychicky mě nad vodou držel několik let připravovaný projekt bytového domu www.vkorytech.cz, který jsme spustili a poměrně rychle se nám podařilo prodat prvních pár bytů. Krátce na to přišel prodej bytu Gregorova, který tehdy přepsal cenovou mapu pro toto sídliště a prostřednictví jednání o ceně jsme překročili hranici 7 milionů za panelový byt. Začínal jsem mít dobrý pocit, věci se začaly opět dostávat do tempa. Rozhodl jsem se tedy, že po letech sám změním bydlení a začal jsem řešit stěhování do bytu, který byl skutečně dost drahý. A taky si splnil sen v podobě pořízení auta bez střechy. S oblibou říkám trapný vtip o tom, že na střechu už jsem peníze neměl. Chtěl jsem se nějak odměnit za předchozí rok, který byl skutečně hektický a na radost pro sebe nebyl žádný čas. A pak to přišlo. Vyhlášení karantény, stop prohlídkám, zůstal jsem stát na místě. Vydal jsem se z peněz a vidina hrozícího úpadku mi na klidu moc nepřidala. Moje reakce byla tehdy dost rychlá. Usoudil jsem, že nejlepší bude okamžitě vypnout veškerou inzerci i kampaně, protože to budou vyhozené peníze. Kdo by na to reagoval, když má každý plnou hlavu něčeho, s čím jsme se v našich životech ještě nikdy nesetkali.

Jeden z prodejů, který mi ze začátku roku pomohl se nakopnout.​

Následovaly zhruba dva týdny naprosto volného tempa, které považuji za totální zlom. Byla to vlastně ta nejlepší dovolená, jakou jsem kdy zažil. Já jí říkám jediná legální dovolená, kterou jsem kdy měl. Kdykoliv jsem si nějakou udělal, měl jsem v sobě po 2 dnech pocit, že musím jít něco dělat. Že se nic nikam neposouvá. Stagnace je pro mě asi to nejhorší, co může nastat a protože nejsem normální, začnou mě svrbit prsty. Mám v sobě vnitřní zákaz válet se. A neustálý pocit, že je potřeba něco dělat, protože se to očekává. Vždyť přece lidem prodávám nemovitosti. Ten nejcennější hmotný majetek, který člověk může získat. To je obrovská zodpovědnost a závazek. A pořád vám bude někdo volat, psát, pořád je něco potřeba.

Jenže tyhle dva týdny se nedělo vůbec nic. Vůbec nikdo nic neřešil, zastavil se svět. A já se na chvíli zbavil svého vnitřního biče. Mohl jsem si “legálně“ dělat cokoliv. Vymaloval jsem si kompletně celý byt (což tady opravdu dalo zabrat), dal do kupy parkety v pracovně a dokonale si vyčistil hlavu. Měl jsem spoustu času se nad sebou zamyslet. No jo, jenže co teď? Co bude vlastně dál? Celá země tak nějak stojí na místě a všichni jsou v nejistotě. Začínají padat první domluvené rezervace a lidi na nové prohlídky chodit nechtějí. Skoro to vypadá, jako by se blížilo něco špatného.

Vím, že tehdy začal můj kolega, zkušený makléř Martin Tesárek, mluvit o tom, že čínský znak pro slovo “krize“ se vlastně skládá ze dvou znaků – hrozba a příležitost. Přesně tak, příležitost. Po vzoru svého vstupu do realit jsem se rozhodl všechno vsadit na jednu kartu. Všechno nebo nic. Risk je zisk.

Čínský znak pro krizi. Martine, děkuju, že jsem si tohle u tebe mohl přečíst.

A tak jsem se na všechno vykašlal. Na všechen strach, na pochybnosti o vlastní kvalitě, na nejistou budoucnost. Rozhodl jsem se, že rok 2020 bude navzdory svému startu rokem, na který nezapomenu a během kterého ze sebe vydám absolutní maximum.  Jak ze schopností, tak z naspořených peněz. Jako totální masochista jsem měl neskutečnou radost z toho, že se budu drtit na svou hranici. Strašně těžko se to popisuje, ale kdo to tak máte taky, rozumíte mi. Je to pocit, ze kterého se vám doslova sbíhají sliny a nemůžete se dočkat toho, až budete v jednom kole. Je to paradoxní, protože se na druhé straně považuji za neuvěřitelně líného člověka, co je schopen spadlý list papíru týden přehlížet a překračovat. Ale tak to prostě je, nejsem holt normální 🙂

Rozhodl jsem se dramaticky navýšit investice do zakázek a do jejich propagace. Tahle bohulibá myšlenka byla fajn, ale úbytek prohlídek měl taktéž za následek úbytek výdělku. Máte sice něco naspořeno, ale do kasičky musí taky něco chodit. Když se najednou rozhodnete, že do toho začnete šlapat a své dosavadní výdaje znásobíte, nemusíte být přední ekonomové, abyste věděli, že dojde k nějakému problému s cashflow. A věděl jsem to samozřejmě i já, vzhledem k mým bohatým zkušenostem s životem z koruny na korunu jsem se toho ale zaleknout už nemohl. Neřešíte totiž výdaj za vlastní existenci, ale investici do budoucnosti, o které jste přesvědčeni jako o ničem jiném.

A tak přišlo léto. Léto, během kterého jsem pracoval zhruba 300 hodin měsíčně a svůj volný čas počítal na hodiny. Sice bych nikam nejel, i kdybych mohl, ale protože to zkrátka nešlo, měl jsem si to čím obhájit 🙂 Během 3 měsíců jsem prodal nemovitosti v hodnotě, která překračovala výsledek celého roku 2019. Na papíře mimořádně uspokojující výsledek, ale v praxi trochu problém. Všechny tyto nemovitosti bylo nutné adekvátně zpracovat. Například byt Blaženka vyžadoval investici přes 50.000 Kč ještě před tím, než jsem ho vůbec uvedl na trh (přes 20% z provize, ve které vám musí zbýt peníze na váš čas, na právníka a správní poplatky, daně). A takových nemovitostí byla celá řada. Každý měsíc mě najednou stál zhruba o 150.000 Kč více, než do té doby. Ve spojení s výpadkem v důsledku karantény, který zrušil některé prodeje, to znamenalo jedinou věc – jel jsem doslova na korunu. Naprosto všechny peníze, které jsem tehdy měl, jsem dával do marketingu mých zakázek. A navykl si na to, že když bude potřeba, dám do svých prodejů i několik set tisíc měsíčně. Samozřejmě, dělat jsem to nemusel. Spousta makléřů to nedělá a přesto prodává. Mě tohle ale nezajímalo, uvědomil jsem si totiž něco naprosto zásadního..

Jeden z loňských prodejů v Říčanech, ze kterých mám nejlepší pocit. Vše běželo naprosto hladce, od začátku do konce.

Kovářova kobyla chodí bosa, jak se říká. Teprve při výběru svého vlastního nového bydlení jsem si uvědomil několik hrozně důležitých věcí. Po letech na jednom místě jsem zase mohl zažívat pocity, které řeší ten člověk, který shání bydlení. Je to jedna z největších radostí, kterou si v životě můžete udělat. Žijete tím, šimrá vás z toho v podbřišku a každou svojí myšlenkou se těšíte na novou budoucnost. Zažil jsem to při stěhování na přelomu února/března. A můžu vám říct, že mi tahle zkušenost opět otevřela oči. Proč o tom mluvím? Protože to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem začal řešit nekompromisní, komplexní prezentace mnou prodávaných nemovitostí.

Každá nemovitost, kterou dám do nabídky na prodej, je prezentována tak, aby každý naprosto přesně věděl, co od ní čekat. Aby si ji prohlédl a šel dál, protože nevyhovuje, nebo měl jasnou představu o tom, proč koupit právě tohle. Aby se na ni mohl těšit. Žádnou umělou, násilnou, lacinou formou. Ale popisem všeho, co nemovitost nabízí. Na prezentaci je nutné pohlížet očima kupujícího. Protože jsem extrémní šťoural, zpracovávám prezentace tak, jak bych je sám chtěl mít k dispozici, kdybych něco kupoval. To s sebou nese značné finanční i časové výdaje, ale věřte mi, že to stojí za každou korunu nebo vteřinu času.

Zpracování inzerátu mi díky tomu netrvá pár hodin, ale několik desítek hodin. Místo toho, aby mě to otravovalo, mě to začalo neuvěřitelným způsobem bavit. A pohánělo mě to dál a dál. Nejen ta samotná činnost, ale i její výsledky – reakce zájemců byly totiž naprosto úžasné. A mimořádně vzrostla kvalita prohlídek, na které začaly ve velkém počtu chodit skutečně relevantní zájemci.

Celé léto jsem tak jel na vlně euforie, která se naprosto podivným způsobem snoubila s finanční krizí tak, že mi byla úplně ukradená. Jakékoliv peníze mi přišly, okamžitě někam odešly. Protože nevybírám zálohy na svůj účet a všechny provize se mi platí až při úplném dokončení prodeje, měl jsem sice spoustu peněz ve smlouvách, ale nic moc na účtu. Jasně, mohl jsem tohle svoje přesvědčení a pravidlo dočasně pozměnit, ale to bych si před sebou připadal jako totální blbec. Ať se na mě kolegové nezlobí, ale aby byl makléř první, kdo si sáhne na peníze? To je naprosto na hlavu. Makléř má dostat zaplaceno, až když je hotovo. Tohoto pravidla se držím a držet budu, ať se děje, co se děje. Došlo to tedy tak daleko, že jsem sahal do těch nejspodnějších rezerv. To není věc, kterou bych se měl chlubit, mohl bych to klidně přejít a nikdy by se to nikdo nedozvěděl, o tomhle ale tenhle článek není. Jak jsem říkal, tady se nic přikrášlovat nebude. Takže ano, v důsledku zamrznutí cashflow, které způsobil obří přísun zakázek a komplikace s výplatou provizí za realizované obchody, jsem jel skutečně na krev, abych neslevil ze standardu, který jsem chtěl držet. Ne proto, že bych musel, ale protože jsem hrozně chtěl.

Insert Image

Ještě jednou připomínám, že prodávám lidem jejich nejcennější majetky. Cokoliv podcením, může se projevit ve stovkách tisíců. Někdo může přijít o peníze, které dávaly do kupy celé předchozí generace. Tohle si na triko vzít nemůžu. V duchu hesla “všechno nebo nic“ jsem si tak na přechodné období musel sáhnout hodně hluboko do kapsy, abych mohl náležitě investovat do prezentací nemovitostí mých klientů. Nechtěl jsem slevovat z toho, co jsem si vzal do hlavy. Prezentace musí být nekompromisní. Teď si můžete klepat na čelo, ale byla to moje povinnost. Chytnul jsem slinu, na něco přišel a musel z toho vytěžit maximum. Když jsem na konci roku počítal celkové roční výdaje za nadstandardní marketing zakázek, dostal jsem se k částce 1 a čtvrt milionu. Naprosto drtivá většina těchto peněz však byla investována od června do konce roku. Zmíním, že se jedná o výdaje čistě na marketing, ne na právníky, katastry a veškerý další provoz.

Video pro prodej nejlevnější loňské nemovitosti. Od začátku bylo jasné, že na této zakázce nevydělám ani korunu. Ale nejde všechno dělat pro prachy. Prodalo se víc než o 100% dráž, než majitelce nabízel soused.

Insert Video

Během léta bylo tolik práce, že nebyl sebemenší prostor na to myslet. Byla to taková jízda, že to nepamatuju. Neustále proudily nové zakázky, podpisy smluv, v červenci přes 70 prohlídek, některé dny jsem končil s prohlídkami až v půl desáté. Práce od 6 do 23 hodin, vážně nářez. Psychicky jsem to zvládal a užíval si to. Někdy v červenci nebo v srpnu mi vystavilo stopku zdraví, kdy to hlava sice zvládala, ale tělo řeklo ne. Prošel jsem si takovým svým malým, utajovaným kolapsem. Z něj jsem se během dvou dnů oklepal a pokračoval dál, v mírně odlehčeném tempu. Jestli kroutíte hlavou, je mi to líto, ale bylo to jako droga. Nešlo přestat. A vždyť i špičkový sportovec, aby dosáhl kýženého výkonu, jede na hranici svých možností a riskuje svoje zdraví. Já mám sice dneska do sportu hodně daleko a rozhodně se nesrovnávám s nikým na špičkové úrovni, ale když jsem byl na střední, hodně jsem skákal na kole. V lese, kde nedaleko právě prodávám byt, jsem strávil polovinu střední školy. Bylo to možná poprvé, kdy jsem si uvědomil, že pouze tréninkem a absolutním zaměřením na výsledek dosáhnete toho, co chcete. Do parku jsem přijel jako totální začátečník, co se bál seskočit 40 cm rantl a na konci sezony odjížděl jako ten, co tam naskákal naprosto všechno. Dneska už nic neumím a sportu by se ve mně nedořezal, ale vidím v tom určitou spojitost. Tehdy šla škola úplně stranou a zajímalo mě jen to, co jsem si vzal do hlavy. Rok na to si čtyřkař a flákač vzal do hlavy maturitu a celoročním průběžným učením, které spojil s ježděním na kole, odmaturoval se samýma jedničkama. V 17 jsem se přesvědčil, že když se zakousnete, tak to jde. 5 let na to jsem měl pocity, že jsem se snad pletl, protože i kdybych se točil na hlavě, tak se mi nedařilo. Jenže dobře prodávat nemovitosti se nenaučíte za rok, jako skákat na kole. Dalších 5 let na to jsem stál před novou výzvou. Zpátky do přítomnosti.

V průběhu letního kolotoče jsem si začal všímat, že se v některých věcech výrazně a rychle zdokonaluju. Nacítit nemovitost pro vytvoření potřebné prezentace a vychytání stěžejních vlastností pro prodej jsem byl schopen prakticky okamžitě. Přímo na místě se mi rodila spousta nápadů, začal jsem rychleji tvořit weby, dělat víc věcí najednou (a pak, že to chlapi neumí - teda pokud nejde o vaření, tam časově maso s přílohou netrefím, ani kdybych měl jenom nakrájet chleba). Tenhle vydatný trénink mě naučil spoustu věcí a začal mi šetřit opravdu hodně času. Vždycky jsem měl lehkou posedlost efektivitou práce, ale díky tomuhle intenzivnímu zápřahu jsem se zase posunul na novou úroveň. Najednou jsem dělal 3x víc práce, přitom mě to nestálo 3x víc času. Z pohledu osvojení nových procesů a pochopení nových základních pravidel bylo léto největším milníkem mé kariéry.

Ač se při svojí práci snažím být maximálně pečlivý, narůstající objem musel zákonitě přijít s nějakým selháním. I toho jsem se dočkal, i to bych mohl zatlouct, protože to pro mě nebude dobrá reklama, ale jak už bylo několikrát zmíněno – nic si tady nepřibarvuju. Taková je tvrdá realita. Když už něco pokazíte, tak alespoň tam, kde to bude dělat nejvíc problémů, že?

U jednoho z velmi hektických případů jsem při narychlo domluvených podpisech na poště, které bytostně nesnáším (protože tam není klid, prostor pro chyby; bohužel to ale někdy jinak udělat nejde), nechal klienta podepsat do špatné kolonky zástavní smlouvy a na podpis dalšího zapomněl. Díky téhle chybě za mnou museli prodávající přijet zpátky až z Polska a podepsat další papír. Tenhle jinak skvělý prodej, který jsme zvládli bez veřejné nabídky a byl jeden z historicky nejrychlejších, jsem tak na jeho konci dokonale podělal. Tu hořkou chuť v puse budu mít ještě hodně dlouho, protože jsou podobná selhání naprosto nepřípustná a nejsem na ně zvyklý. Komické je, že se jedná o naprosto rutinní záležitost. Ale stejně jako každý den dáte přednost zprava, jednou na ni nevysvětlitelně můžete zapomenout. I když to teď píšu s velkým časovým odstupem, je mi z toho blbě a v břiše mám příšerný pocit, ze kterého je mi trapně.

Naštěstí těchto failů nebylo víc, další selhání se loni nekonala. I mimořádně zamotané prodeje jsme nakonec dovedli do zdárného konce. Přestože mám jinak docela vysokou psychickou odolnost, bylo pár situací, kdy prodej vypadal tak beznadějně, že jsem z toho v noci nespal. Další z cenných pokroků loňského roku je tedy zvýšení této odolnosti, která je pro mojí práci naprosto nezbytná. Vím, že je spousta lidí schopná práci realitního makléře zlehčovat, ale upřímně – dost mě to uráží. Makléř má totiž na starosti hladký prodej majetku v řádu milionů, někdy i desítek. Je to obří zodpovědnost, při které dáváte všanc své léta budované jméno. A pokud na vašich bedrech v jeden moment leží důvěra několika desítek klientů, má to dvě strany. Tou první je obrovská čest a pocit totální seberealizace, protože právě důvěra je pro mě tou nejcennější hodnotou. Druhou stranou je pak k zešílení tíživá zodpovědnost, kdy máte od rána do večera nastartovanou hlavu proto, aby se nikde nic nepokazilo. Snažíte se všechno ohlídat, neustále myslet za roh a kalkulovat nejhorší komplikace.

Zvládla se řada prodejů, které jsem po mnoha měsících převzal po jiných makléřích a takřka obratem je vyřešil. Napsal jsem o tom několik konkrétních případových studií tady. Krátce poté, co jsem se studiemi přišel já, začali tyto studie kopírovat i další makléři. To samé se týká například struktury nebo obsahu jejich příspěvků na sociálních sítích. Nebudu nikoho jmenovat, protože to nepíšu ve zlém. Mám z toho radost, protože se díky tomu může zlepšit vnímání veřejnosti. Mou profesi totiž stále spousta lidí vnímá špatně. Když budou makléři transparentní, nebudou se o svých výsledcích bát mluvit a budou lidem hmatatelně ukazovat svou přidanou hodnotu, bude nám všem líp. A jestli z toho mám strach, že mě někdo bude kopírovat? I kdybyste do milimetru kopírovali něčí stopu, pořád budete o krok pozadu.

Závěr roku byl skutečně hektický a můžu vám říct, že si z něj vlastně nic nepamatuju. V úseku říjen až začátek prosince mám totální okno. Prosinec si pamatuju dobře, protože do něj doběhlo dokončení několika velmi komplikovaných prodejů a vnikly další, mimořádně absurdní situace, například z důvodu podmínek čerpání úvěrů od banky a podobně. Úleva přišla až 28. prosince, kdy jsme dotáhli přes cílovou pásku mimořádně zamotaný prodej domu v Říčanech, ze kterého nespal snad už nikdo.

Na konci tohoto velkého kolotoče, kterým rok 2020 byl, jsem si jako bonus provedl prodej s kolegou a kamarádem Rendou Muškou, kde jsme bleskově dokončili prodej bytu, se kterým bylo nějakou dobu trápení. Jsem rád, že jsem tady nezklamal a moje přistoupení do prodeje přineslo ovoce. Trochu mě to zároveň nahlodalo v myšlence, že víc hlav víc ví, a že je skutečně příjemný pocit, když se máte na koho spolehnout. Výsledkem toho všeho jsou prodeje za více než čtvrt miliardy korun, desítky spokojených klientů a pár takových, ze kterých se bez nadsázky stali přátelé.

Pokud bych měl loňský rok shrnout jednou základní myšlenkou, která by definovala jeho poznatky a nabrané zkušenosti, pak by to byla jednoznačně tato:

Převod nemovitosti a prodej nemovitosti není to samé.

Přesvědčil jsem se o tom u mnoha převzatých zakázek, kde stačilo něco udělat jinak, a najednou bylo prodáno. Zlatým hřebem je prodej jednoho z domů, který se rok neúspěšně nabízel. Do měsíce od zveřejnění jsem ho rezervoval za částku o 3 miliony vyšší, než se do té doby prodával. Ne proto, že by byl jiný, ne proto, že bych někomu mířil pistolí do obličeje, aby mi to podepsal. Jen jsme ten dům zpracovali tak, jaký skutečně je. Tak, aby získal toho, kdo ho opravdu hledá. Nevěřili byste, jak taková prkotina, jako zpracovaná nabídka, dokáže z jedné nemovitosti udělat dvě diametrálně odlišné. Není to jenom moje zásluha, je to i zásluha majitelů, kteří mě "donutili" k tomu, abych na předchozí nabídku vůbec nekoukal a prodej rozjel za naprosto jiných podmínek. Opět se tak potvrdilo zlaté pravidlo, které říká, že prodej je symbióza mezi majitelem a makléřem. A pokud dobře funguje, přináší ovoce.

Tohle je totiž skutečný prodej. Žádné přibarvování a kecy, ale vystižení vlastností, kouzla a přidané hodnoty. Nadšení pro věc. Sezení po dobu několika hodin u počítače, abyste zájemcům přenesli to, co potřebují vidět. Dělat pro lidi víc, respektovat jejich čas. Odpovědět na otázku: ,,Proč to koupit?“ Celý úspěch tkví v naprosto banálních principech, ke kterým je ale nutné se prokousat. V mém případě přes to, co jsem popsal nahoře. Jasně, že to ne každý zvládne, ale to už je osobní boj každého z nás. Já to zvládl jen proto, že mě nabíjí důvěra klientů a jejich spokojenost. 

Převést nemovitost vám zvládne kde kdo. Zvládne to jakýkoliv právník, zvládne to kdokoliv, kdo sedne na chvíli ke Googlu. Dneska je během půl dne každej studovanej odborník na danou problematiku, protože si všechno dohledá na internetu. Převést nemovitost tedy zvládne i cvičená opice, pokud všechno proběhne hladce. Zvládne ji ale prodat? Pochopit zákonitosti, získat praxi a jistotu, to jsou věci, které během posezení u Googlu nenačerpáte. Na to už je potřeba trochu víc.

Pokud jste to vážně dočetli až sem, obrovsky si toho vážím. Psal jsem to několik dnů po dobu několika hodin a ulevilo se mi, že jste si to vyslechli. Děkuji za vaši pozornost a doufám, že jste o mně neztratili iluze. A pokud jo, tak to vlastně nevadí. Taková je totiž realita a nemá smysl si na něco hrát 🙂

Přeji vám do roku 2021 jen to nejlepší a budu se těšit, až se v dalších řádcích uvidíme zase za rok!


rfwbs-slide

Reference

Co o mně říkají klienti?

Copyright © 2018. Všechna práva vyhrazena.

Vytvořil Tomáš Hlad.